Když si tělo samo řekne dost

Ahoj všichni, jak se máte ? 

Dnes je státní svátek skoro uprostřed týdne, prostě báječná věc, na kterou se všichni těšíme. Venku je navíc krásně a já místo nějakých bruslí, výšlapu nebo kafíčka s kamarádkou, ležím v posteli s ovázaným krkem a bolavým celým tělem. 

Nehledám příčiny, kde jsem chytila bacil. Moc dobře vím, že jsem svému tělu naložila víc, než uneslo. Už minulý týden jsem začala být unavená, z každé tréningu mě bolely svaly, chodila jsem spát pozdě a tak nějak byla pořád uběhaná (čti když mě nikdo nekrotí, jsem prostě nezastavitelná). 

No a já jsem místo zpomalení držela a vydržela, ač už jsem byla utahaná jako kotě. Další týden jsem  po tréningu v pondělí nemohla skoro ještě v pátek chodit, jak mě bolely svaly.

K tomu všemu, se mi opět rozhodilo jídlo a já začala pořádat různé čokolády, sladkosti i tučné věci, které normálně nejím (nebo se snažím nejíst). Moc dobře vím, že o tohle si mé tělo říká, když je vyčerpané. A tak na mě sedl bacil, abych už tělo opravdu poslouchala. A ten už jsem poslechnout musela, během dvou dní mám chřipku jako blázen. 

Před chvíli jsem se byla projít s pejskem před dům a musím říct, že to bylo fyzicky snad náročnejší než mnohý tréning.

A tak mám nečekaný povinný odpočinek, čas si zase naplánovat zbytek týdne a třeba další týden. Jeden den se prostě dospat, koukat na filmy a užít si volna, ač trochu jinak než jsem měla v plánu. A víte co ? Ten pocit, že si odpočinu, mě nabíjí už teď novou energií něco změnit a zase se pustit do pravidelného režimu v jídle i cvičení a užívat si svůj život. 

Někdy je prostě nutné se trochu zastavit. Naše mysl i tělo jsou denně plné spousty úkolů, rozhodnutí a tak jsou mnohdy už od rána unavené jenom tím, kolik Nás toho čeká. 

Je opravdu nutné dbát na to pořádně si odpočinout, relaxovat, sportovat a nepřehánět to, najít tu správnou míru. 

Někdy si přirozeně dopřát třeba i více jídla, když je namáhavé období a nevyčítat si to, i když máte pocit že jste přibrali snad 5 kilo po týdnu nebo dvěma s čokoládkama a hranolkama 

(Já sama se teď citím, skoro jako otesánek). Ale život jde dál a ono se vše zase srovná, když to necháme jen tak a vnímáme co a jak si tělo i mysl žádají. 

Radost, když jsem v Kauflandu objevila novou příchut zrmzliny a ještě v akci :) 

Doufám, že vy své tělo poslechnete dříve než já a ten odpočinek si budete moct užít i příjemněji než pod peřinou a s teplotou.