Stala se ze mě maminka II- první dny doma

V neděli 27.12.2020 jsme se tedy finálně dopravily z nemocnice  domů a mohl začít nás opravdový společný život. Pokojiček jsem se snažila vyladit už před porodem a samozřejmě jsem už domů jela s tím co jak musím přeorganizovatpodle toho jak jsme v porodnici zjistila, že s miminkem budu fungovat. A samozřejmě jsem si pak uvědomila jak to v porodnici bylo jednodušší a jak bylo všechno blízko a po ruce. Po návratu jsme si udělali dodatečný Štědrý den, ale jinak jsem většinu volných chvil spala a byla opravdu unavená. 

Emička naštěstí první dny většinu času spala a co tři hodiny se chtěla nakrmit, i když teda to její 

papkání bylo a je stále spíš jako krmení divé zvěře :) 

Hned v úterý jsme jeli na první kontrolu k pediatrovi. Nejvíc jsem řešila jak to udělat, aby po cestě Emička mohla v klidu spát a neměla hlad :) Prý jsme přibrali málo, takže nás čekalo vážení před a po každém kojení, což bylo teda extra náročné.  A po cestě zpátky jsem musela kojit v autě na benzince, což byl zcela nový zážitek :D 

pózujeme na hrací dečce

Pak tedy asi kolem 7 dne opavdu přišlo první období, kdy jsme byly vzhůru skoro celou noc a pořád jsme jenom jedly a kňouraly, naštěstí jsem na nějaký růstový spurt byla připravena už na kurzu, ale i tak to bylo náročné, dokonce jsem tedy musela přejít na kojící kloboučky a i v nich bylo vidět trochu krve. Nicméně to období trvalo naštstí jen pár dní a pak bylo zase dobře.  

První koupání doma se nám taky zatím moc nelíbilo a byla u toho spousta pláče, ale naštěstáí podruhé už se jí ve vodě líbilo mnohem více, pláčeme zatím až při sušení a mazání, protože je Emička okamžitě studená a jak nemá ráda holý zadek u přebalování tak být nahatá celá zatím pro ni není nic příjemného. Ale těším se moc až si i koupání začneme opravdu užívat. 

Už máme dva týdny, to to letí

 

Po dalším týdnu jsme šli na další kontrolu, kde nás ž tedy pochválili, že jsme přibrali, celých 300 gramů, což se zdálo zase nějak moc. Mohla jsem se teda konečně uklidnit a přestat kojit kdykoliv se malá probudí a trochu si oddechnout. Takže jsem začala dodržovat 3 hodinové odstupy mezi kojením kdy to jenom šlo, ať se i trochu zahojím. 

Zároveň nás poslali na první vyšetření kyčlí, když nám ho v nemocnici neudělali, tak jsem byla opět nervozní jak to zvládneme, ale vše šlo jako po másle, přečasovat kojení se už docela dá a na odpoledne to jde dobře, horší by to bylo na nějaké ranní termíny.

Konečně první procházka i když zatím jenom kousek

 A taky jsme už konečně mohli 14.1. vyrazit na první vycházku. Strašně moc jsem se už těšila ven na vzduch, i když nám počasí zatím zrovna nepřálo. Emička v kočárku pěkne vyváděla jak se jí to zatím nelíbilo, ale přesto to byl zase úplně nový zážitek. Takže doufejme, že už tu bude jenom lepší a lepší.  

Každopádně pro mě je to velký odpočinek se na chvíli projít na čerstvém vzduchu. 

Doma pročítám knihy Jenšťastnější miminko v okolí a Mámou hravě, abych třeba něco nezanedbala a každou pochybnost si pak ověřuju na internetu, jsem prostě ta poctivá, co musí mít všechno správně. Ale tak díky knihám už máme první cvičení se štěrkátkem a zároveň se snažím Emičku na noc zavinovat, aby se jí klidněji spinkalo, no kroutí se u toho jako červík a tak se stejně většinou po nějaké době dokáže z toho zavinutí dostat. Minimálně s ní ale není takový boj u kojení :D