Po devítíi měsících v bříšku mi přišlo pořád neskutečné, že tady najednou bude miminko a že bude moje a prostě napořád, ale stalo se a termín se blížil. Asi 14 dní před termínem porodu bylo téměř jasné, že porod nebude přizoený kvůli polohy mojí princezny, ale že bude
císařským řezem. Musím říct, že jsem se opravdu hodně bála, a tak jsem tedy velmi nervozní 21.12.2020 přijela do Fakultní nemocnice Ostravě, kdy mě od 22.12.2020 čekal nový život s miminkem v náručí.
A tak mě tedy 22.12.2020 ráno vezli naprosto rozklepanou na operační sál a pod epidurální anestezií se narodila princezna Emma. Měla 2570 g a zhruba 47 cm, i když to se měřilo až pár dní po porodu. Bylo to velmi zvláštní býtz vlastně vzhůru a přitom mít operaci a dost jsem se i bála jaké to celé bude. Během zákroku jsem měla problém se pořádně nadechnout, nicméně když mi položili Emičku na hrudník a dokonce jsem viděla, že má hned i křivý malíček po mě, tak mi začaly téct slzy a byla jsem moc šťastná. Po chvíli mi teda malou zase vzali, protože musela na nahřívací podložku a já jsem se po nějaké době přesunula na pokoj a čekala až mi ji zase přivězou a budu s ní moct být.
Další dny jsme se tedy pomalu sžívaly s Emičkou, já jsem se snažila překonat spoustu malých zdravotních a bolestivých následků a těšila jsem se na každou minutu s ní. Asi po dvou třech dnech už jsem malou dostala na pokoj pořád a tak jsme se začaly učit i jak fungovat v noci, mohla jsem se na ni pořád dívat, fotit, mazlit se a měla ji prostě pořád u sebe. Poslední den, kdy mě jsem měla slíbeno, že mě propustí, jsem se opravdu konečně začala cítit lépe hlavně i proto, že se mi konečně povedlo si v noci lehnout na bok a trochu jsem se vyspala, bolesti zad a všeho pomalu ustávaly a tak jsem se těšila domů. Až Emičce ukážu její pokojíček a postýlku a všechno, co jsem pro i připravila.
Komentáře
Okomentovat