Jedenáctý měsíc života a první krok

Jedenáctý měsíc byl měsíc mnoha změn.Stihly jsme hory, první let, užily jsme si jak počátek chladného počasí, tak nakonec i cestu do tepla a čekáme na první krůčky. 

Fotka s desítkou už se prostě nepodařila vyfotit, lísteček skončil skrčený v rukou Emmule, která je čím dál více neposedná. 

V dalším měsíci života Emmi poctivě trénovala pohyb a to vstávat o cokoliv co najde a za chvíli už i kroky s oporou a to s čímkoliv co objeví, třeba i krabice. Jelikož se už podstatně zkazilo počasí a tři týdny nachlazení nám stačilo, tak jsme se musely na volné chvíle odklidit do herniček a dětských koutků. Naštěstí jsme jich v Ostravě našli docela dost a tak bylo pořád co střídat. 

Dále jsme v přicházejícícm podzimem chtěly ještě využít co nejvíce cest někam do hor a tak jsem stihla výlet do Velkých Karlovic, který už ale byl opravdu v zimním duchu a o pár dní později jsme jely na Čeladnou, kde už teda byla zima naprosto šílená, takže ani ty procházky jsme si moc nemohly užít. Alespoň dětské hřiště jsme venku stihly vyzkoušet a začaly jsme se o to více těšit na jaro až oběháme všechny v okolí našeho bytečku.

31.10. na Halloween jsme poprvé vycestovaly a to dokonce letadlem na Tenerife. Měla jsem strach jak vše zvládneme, ale bylo to nakonec úplně super, nicméně detaily a rady o cestování s mimi napíšu v jiném článku :) Dovolenou jsme si moc užily, ačkoliv některé věci byly nečekaně jednodušší než doma a jiné zase o dost náročnější. 

Foto z letiště plné nervozity před cestou 

Emmiččin první kontakt s pískem a to hned s tím černým :) 

Při procházce v arboretu jsme vyzkoušely nový způsob nošení (ruce už bolely)

Jako vždy dobrá nálada 

Zatím většinu času lezeme po zemi, i když se o chůzi už opravdu aktivně snaží, dokáže jeden krok a spolehlivě se o cokoliv postaví, dokonce už i někdy z dřepu. Takže jsem opravdu už nedočkavě čekala na první krůčky. 

Jinak momentálně se v noci budíme kolem jedné a čtvté ráno. Dávám jí v těchto chvílích malou dávku mléka, tak aby měla  dvě porce mléka za den celkově (jednu plnou má večerna uspání). Ač jsem tedy na dovolené zjistila že v klidu umí večer usnout v kočárku i bez mléka a to jí dávám až při přendávání do postýlky. 
Spíme momentálně zatím dvakrát někdy i třikrát denně, vstáváme kolem osmé, dopoledne spí okolo 11, pak kolem druhé a někdy ještě k večeru. O delším spánku jak hodinu si mohu nechat zdát a  uspávám malou zatím stále v kočárku. Když to opravdu nejde tak v nosítku a pak se jí pokusím položit do postýlky. To buhužel nemívá moc velkou úspěšnost, při přesunu se často probudí a já uspávám za chvíli znovu.