Kojící zpověď

Jednu dobu ve svém životě jsem vůbec nevěřila, že někdy budu mít dítě. Pak mi lékaři zase říkali, že nebudu moct kojit, nakonec povolili měsíc dva, že to půjde a nakonec to bylo celých sedm měsíců. Velmi jsem si téhle možnosti vážila a byla za ni ráda. Nicméně přiznávám, že to bylo dost náročné hlavně ze začátku.

Dcera se narodila v době zákazu návštěv, zavřených obchodů a Vánočních svátků. Porod byl plánovaný císařským rezem a dcerka byla celkem malá na to, že byla v termínu. 

O to větší byla ale hladovec a k prsu se sápala od první chvíle, kdy ho viděla. Hned první den jsem měla možnost mít malou celou noc u sebe a tak i když jsem vůbec nespala, se malá vlastně kojila co chvíli, aby se mi spustila laktace. No hned po prvním dni mě stihla slušně okousat a její hladový pohled na prso všechny sestřičky těšil, že brzy dožene každý gram, co jí chyběl. 

Já měla taky radost, že chce papat od maminky a že pokud to půjde nebudeme potřebovat příkrmy a tak jsem kojila jak to šlo. Nicméně hned třetí den jsem začala mít problémy, že mě malá pokousala a kojení velmi bolelo, takže jsem pak v mezičasech zjišťovala, co by mi mohlo pomoci. 

Hned v porodnici jsem dostala vzoreček Purolanu, z domu jsem měla vložky do podprsenky a kojící podprsenku. Mléka jsem měla až moc a vložky padaly jedna za druhou. V tu dobu byly zrovna Vánoční svátky a tak jsem musela vydržet na otevření obchodů, abych si dokoupila další a také gelové podložky od Medely, ty byly nakonec moje spása.

V mezičase jsem se připravovala na návrat domů a doma jsem konečně mohla dát pořádnou péči svým prsům a nemusela kojení ohrozit nebo přesušit. Lékařům zdálo, že malá málo přibírá a tak jsem musela ještě před každým kojením a po něm malou zvážit, zapsat výsledky, odměřovat čas a sčítat kolik toho za den vypije. No nebylo to úplně nejjednodušší, ale nějak jsem se té myšlenky, že ještě chci kojit dokud to jde, nechtěla vzdát. A tak jsem v jednu chvíli no upřímně dost trpěla. 

Ale jsem hrdá matka a jak říká jedna moje kamarádka, po porodu se žena stává Xenou a přežije vše, tak jsem držela. Nakonec jsem se smířila s tím, že použiju kojící kloboučky. Samozřejmě jsem se tomu bránila, protože jsem chtěla vše správně a přírodně. Zpětně musím říct, že mi to velmi pomohlo, používala jsem jeden vždy jenom na jedno prso a to jsem si tudíž trochu vyléčila a po asi týdnu se vše výrazně zlepšilo. Malá sice kousala dále, ale prvotní nejhorší začátek se všemi komplikacemi kojení byl za mnou. 

A ten pocit sblížení, lásky a pocitu, že se malá krmí z mého těla a díky tomu roste za to určitě stál. Kojící podložky a purolan se staly mými nejlepšími přáteli, ale úvodní krizi jsem tím překonala. Pokaždé, když přišel růstový spurt, se to opět zhoršilo, ale už jsem vše zvládla. Věděla jsem, že je to jenom období, které přejde a zpětně musím říct, že jsem na sebe hrdá a že mi to stálo za to. 

Nemyslím si, že má každá matka překonat vše a že je prostě nutné kojit, já jsem za tu možnost zpětně moc ráda i když to zrovna pro mě bylo celkem bolestivé. Moje dcera se každopádně k jídlu má stále stejně a je velký jedlík, to jí zůstalo :)